Možnosti a omezení rostlinných barev

Existuje jedna věc, ve které se vyznavači curly girl metody a non toxic světa naprosto shodnou. Barvení chemickými barvami vlasům neprospívá a je žádoucí se mu vyhnout. Teoreticky to všechny víme. Přiznejme si ale, že když se přihlásí první šediny, "přizná barvu" jen málokterá z nás. Mnoho žen se proto snaží najít alternativu k chemické barvě.

Jako první jsou nasnadě rostlinné barvy, v čele s hennou a indigem. Ne každá žena ale touží po červených odlescích, kterým se v podstatě nelze vyhnout, netouží-li žena po havraních vlasech, které vykouzlí samotné indigo. Pokud vím, neexistuje rostlinná barva, která by kryla šediny a neobsahovala by hennu. A blondýnky? Ty mají v tomto ohledu prostě smůlu, můžou maximálně podpořit zlatavé odlesky pomocí cassie. Studená blond přírodně? Čirá utopie. Nejen ony tak často sáhnou po kompromisu v podobě barvy spadající do tzv. zelené chemie. Jde o šetrnější chemické barvy na vlasy s nejmenším možným obsahem chemických látek. Tyto barvy se ale pochopitelně rychleji vymývají, takže je třeba barvit jimi často.

Crunchy Jarča na cestě k ukrytí prvních šedin

Je to tak rok, co se mi objevilo na hlavě víc stříbrňáků než jsem byla ochotná ignorovat. Přiznám se, že si doteď vyčítám, proč jsem je prostě nenechala žít? Měla jsem jich tam pět a půl! Řeknu vám, marnivost je hrozná věc, úplně člověka zblbne. Každá zkušenost se ale cení a aspoň vám můžu předat svoje postřehy.

Přírodně, ale bez henny prosím!

Hned na počátku jsem věděla, že hennu zatím zkoušet nechci. Vidina červených vlasů mě nelákala, chtěla jsem si zachovat hnědou barvu. Vzpomněla jsem si na svoje dětství. Na zahradě nám rostl ořech a my jsme vydržely loupat (a jíst!) ořechy celé hodiny. Ruce jsme pak měly hnědé několik dní. Řekla jsem si, že to je osud, ořech je můj srdcový strom, ten mě zachrání.

Nejdřív jsem si ale udělala průzkum, zejména na fb skupinách zabývajících se lowpoo a nopoo metodou. O barvení ořešákem jsem našla ale jen velmi málo zmíněk.

Zachrání mě bratři Ořešáci?

Ani v angličtině na mě vyhledávač nevysypal moc informací. Jediný komplexnější článek o barvení ořešákem jsem našla na blogu jedné Američanky. Průkopnická blogerka v něm slavila úspěch s barvením vlasů pomocí odvaru z oplodí ořešáku černého.

To mě zaujalo. Řekla jsem si: ha! To je ono! V Americe mají ořech, který má větší grády než ten náš! a myslela jsem si, že mám vyhráno. Jako zázrakem jsem na českém(!) e-shopu sehnala sušené mleté oplodí ořešáku královského i černého. Koupila jsem si oba a z nostalgie vyzkoušela nejprve ten náš, český. Naivně jsem se totiž bála, že ten černý mě obarví moc na tmavo. Postup jsem intuitivně zvolila stejný jako při práci s hennou, připravovanou za tepla. Zkrátka jsem k prášku nalila horkou vodu, vytvořila kaši, napatlala, přikryla potravinářskou fólií a čepicí a nechala působit dvě hodiny. Z výsledku jsem byla nadšená. Ořešák královský propůjčil mým vlasům parádní hnědé odlesky. Mrkněte sami.

Problém byl v tom, že šediny se na mě pořád smály. Doufala jsem tedy, že americký bratr zafunguje v tomhle směru lépe. Už jsem se ani nebála nechat ho na vlasech delší dobu. Nechala jsem ho působit čtyři hodiny a musím říct, že ořešák černý opravdu má výrazně větší barvící schopnost než ten náš, český. Se stříbrnými vlásky si ale neporadí ani on.

Po barvení ořešákem černým. Krásně mi zvýraznil barvu vlasů. Šedé vlásky nepřekryl, ale jinak jsem byla moc spokojená. Kdybych nešílela z pár stříbrných vlásků, byl by pro mě perfektní.

Vážně sis myslela, že mě vyšachuješ? Mě? KRÁLOVNU??

Nakonec jsem tedy stejně skončila u staré známé, léty prověřené královny všech přírodních barev, u henny. Koupila jsem si nakonec čistou hennu a míchala ji s ořešákovými prášky a trochou indiga. Nejdřív jsem jí dávala do směsi jen trošku, ale postupně jsem přidávala větší a větší podíl henny a po pár měsících jsem se dopracovala k červeným vlasům, kterým jsem se tak úporně chtěla vyhnout…

Ořešák prostě neměl šanci prosadit se vedle dračice henny a indiga jsem se zase bála, nechtěla jsem být příliš tmavá.

OKÉNKO: Jak na to? Dvě cesty jak barvit hennou

  1. Snadnější a hlavně rychlejší cesta, jak obarvit hennou, je namíchat ji za tepla. Do henny (můžete k ní přimíchat i ořešákové prášky, další ajurvédské byliny jako bhringraj, brahmi nebo amla prášek pro tmavší odstín, cassii pro světlejší) postupně lijeme vodu, ohřátou cca na 80°C. Postupně vmícháváte, až vznikne hustší hladká kaše. Teplo hennu aktivuje.
    Touto metodou dosáhnete spíše světlejšího odstínu, do zrz (samozřejmě výsledná barva vždy záleží na podkladu). Může se stát, že se vám bude henna trochu vymývat a nebude tak intenzivní, jak by mohla být při použití henny odstáté za studena. Pokud chcete tmavší červenou, doporučuji přidat zmíněné prášky. Pokud toužíte po tmavě hnědé až černé barvě, bude potřeba přidat do směsi indigo. To je třeba namíchat zvlášť a přidat do hennové barvící směsi až těsně před barvením. Indigo totiž barví jen asi 30 minut od aktivace barvy teplem. Indigo si tedy namíchejte až poté, co budete mít připravenou hennovou směs. Do indiga se postupně přilévá voda o teplotě zhruba 50°C a pro lepší fixaci je dobré do něj přidat trochu soli.
    Nabarvenou hlavu přikryjte folií a starým ručníkem. Je dobré ji udržovat v teple. Stačí když barvu necháte působit cca 2 hodiny. Pak barvu smyjte, klidně použijte komdicionér, ale 3 dny po barvení nemyjte vlasy šamponem, barva totiž ještě 3 dny pracuje, tmavne, mění odstín. Po použití kondicionéru nezapomeňte na závěrečný kyselý oplach pro zafixování barvy.

  2. Pro dosažení sytějšího tónu červené se doporučuje míchat si směs henny za studena. Barvivo se touto cestou rozvine pomaleji a barva je pak stálejší a sytější. Jednoduše si hennu rozmícháte se studenou vodou a něčím kyselým. Typicky s citrónovou šťávou nebo s amla práškem, což je prášek z indického angreštu, případně kyselým čajem. Kyselé prostředí pomáhá uvolňovat červené barvivo. Směs necháte přes noc pod folií odležet. Pokud chcete docílit tmavšího nebo světlejšího odstínu pomocí dalších prášků, umíchejte si je zatepla zvlášť těsně před barvením a přidejte do odstáté henny. Zbytek postupu je stejný jako u barvení za tepla.

Protein kam se podíváš: no poo a henna? Pro mě vražedná kombinace!

Co vám budu povídat, ta červená barva mě dost rozčilovala, ale co mě hlavně odvedlo zpět od henny, bylo přeproteinování vlasů. V době mých experimentů s hennou jsem kvůli zhoršujícímu se ekzému totiž na chvíli přešla na no poo metodu a myla jsem vlasy žloutky. A tak začala moje proteinová jízda. Henna se na vlasech chová podobně jako protein, váže se na keratin a vlas posiluje. Žloutky mi zase vlasy obalovaly velkými molekulami proteinu a na styling jsem používala domácí gel ze lněného semínka, tedy další proteinovou záležitost. V životě jsem neměla tak zatížené vlasy. Mám nízkoporézní vlasy, které jsou dostatečně silné a dodávat zvnějšku protein v podstatě vůbec nepotřebují. Teď ho najednou dostávaly ze všech stran a vůbec jim to nesvědčilo. Najednou jsem měla na hlavě vysušenou šustící slámu. Chjo, přitom pro jiné curly girls může být tahle kombinace požehnáním. Jemnovláskám a holkám s vysokou porézností může proteinová jízda dělat vyloženě dobře. Henna vlasové vlákno posiluje, váže se na keratin ve vlasech a stává se jeho součástí. Největší službu tak udělá ženám s jemnými vlasy, protože je posílí. Jenomže to jaksi nebyl můj případ, moje vlasy jsou silné a nízkoporézní.

Tak to vidíte, nejen, že jsem byla jak Červená karkulka, ale nakonec jsem se dopracovala k šustícímu roští

Zpátky ke kořenům

A tak jsem od no poo a od henny utekla zpátky k tomu, co jsem znala a měla ráda. Zpět k čistě hydratačním přípravkům a olejovým zábalům a zpátky k experimentování s ořešákem. Zrovna byl podzim a na chalupě na mě vyzývavě mrkal ořešák královský. Natrhala jsem si tedy nějaké ořechové listí (použít čerstvé ořechové oplodí se nedoporučuje, hrozí podráždění až popálení kůže). Listy jsem svařila a nechala několik hodin vyluhovat. Brzy jsem ale zjistila, že barvící schopnost odvaru velmi vzroste, když se nechá odstát přes noc. V odvaru jsem si vlasy namáčela a nechala jsem ho už na vlasech jako leave in (nesmývala jsem ho). Kam se hrabe sušený ořešák černý! Český čerstvý bratr ho strčil do kapsy. Vlasy byly po barvení takřka čokoládově hnědé. Byla jsem nadšená a barvení jsem ještě ten den opakovala. Bohužel moji radost skalila bolest hlavy. Jednoznačně jsem udělala chybu, když jsem oplach nesmývala. Vzpomněla jsem si, že jsem četla o tom, že po barvení indigem někoho může bolet hlava. Tak si na seznam toho, po čem může hlava bolet, připište i ořešák…

Po barvení výluhem z listů ořešáku královského jsem byla hodně nadšená. Až do chvíle, kdy mě začala bolet hlava... Ale ten odstín!!!

Bolehlav nebo zelená chemie?

Chjo, byla jsem fakt zklamaná. Při každém barvení si dobrovolně způsobovat bolehlav, to jsem fakt nechtěla. Došlo zkrátka i na mě. Přistoupila jsem na kompromis a obarvila jsem si hlavu nejšetrnější chemickou barvou na českém trhu, kterou jsem našla. Výsledek byl moc fajn, barva ani moc nesmrděla, nepálila při aplikaci, neměla jsem na ni žádnou reakci, jen trochu sušší vlasy. Jenomže barvit se chemií, to já dlouhodobě nechci.

Parádní odstín, teď už jen najít přírodní barvu, která tohle dokáže...

Kruh se uzavírá

A tak jsem se zase vrátila k henně. Přeci jenom jsem teď už byla o něco chytřejší, přeproteinovat už bych své vlasy nenechala, stačí přece protein vyvážit hydratací. Už se mi ale nechtělo experimentovat s poměry prášků, a tak jsem se tentokrát spolehla na předmíchanou směs. Z recenzí vycházela nejlíp hnědá henna od CosmetikaBio, která má zajímavé složení. Pracuje s bylinami, o kterých jsem zatím neslyšela a recenze slibovaly vyladěnou hnědou. Plná očekávání jsem se tedy nabarvila podle návodu na krabičce, tedy za tepla. V rámci mého hydratačního plánu na poražení proteinu jsem do směsi vmíchala lžíci makového oleje. Ukázalo se, že to byl dobrý tah, barvící schopnost prášků to myslím neovlivnilo, barva byla intenzivní a vlasy nebyly po hennování přesušené. Odstín mě zpočátku nenadchnul, vyšla z toho klasická hnědočervená s výraznými červenými odlesky, ale po pár dnech vlasy dost ztmavly a teď jsou tmavě hnědé, ovšem jen v místnosti, na sluníčku mají vlasy stále nádech do červena… Navíc jsem zřejmě citlivý jedinec, protože mě po barvení opět bolela hlava. Indigo asi… To už se rovnou můžu vrátit zpět k ořešákům. No, uvidíme. Mám v záloze ještě jeden způsob, díky kterému se mi snad podaří vyzrát na bolest hlavy po barvení… ale o tom zase příště.

Prní fotka je stav před barvením, druhá na denním světle 1 den po barvení. Třetí fotka je focená u okna, třetí den, Jak je vidět, barva skutečně pracuje a postupně tmavne.
Pro srovnání, jak může být barva vlasů relativní. Ta samá barva na slunci a u okna v místnosti.

Moje milé krásnovlásky, tady moje barvící sága zatím končí. Přijímám návrhy a nápady, protože jsem tak trochu vyždímaná. Věřím, že někde daleko roste bylina, která by mě ráda učinila šťastnou, akorát jsem o ní ještě neslyšela. Takže bylinkáři všech zemí, dejte hlavy dohromady! Odmítám věřit tomu, že na téhle planetě neexistuje přírodní hnědé barvivo, dostatečně silné a nezpůsobující bolehlav.

Vaše

Crunchy Jarča